Miluji slunce na zápraží,a vítr co mě chladí.
jsem taková, jaká jsem,
Ale přesto se mě bojíš.
jsem zvadlá kytka,
bez lásky.
Zradila mě láska,
za to můžeš jedině ty.
Jsi stvůra, mých snů,
Tak proč mi nedáš pokoj.
zdají se mi sny o tobě,
proklínám tvůj pokoj.
Kéžbych byla holubice,
co se nevzdává.
Chci letět, jako pták na louce,
miluji svět.
Proč nemohu být svá,
za to můžeš jedině ty.
Ale přesto si to nemyslíš,
ale já to vím, můžeš za to ty!
Jsem teď lehká jako pírko,
jsem jako obláček na nebi.
S tebou to bylo krásné, bylo,
ale já musím žít dále na zemi.
Proč jenom se to stalo,
nová láska přišla.
Stará láska odešla daleko,
láska je jak překážková dráha.
Milý, věrný je,
ale přesto strach s něho mám.
Co udělá příště,
moc ho neznám.
Je mi sním dobře jako s motýlovy když letá,
ale přeto se musím držet na zemi jinak to nejde.
Jsem malá a skoro plnoletá,
chci být jenom sním ale ono to nejde.
Připletl se do cesty další,
jehož citý jsou stejné.
Chce víc a víc,
ale já jsem se rozhola jinak.
Jsem slabá a velice smutná,
trápí mě to jak jinak.
Se mě síla nesála,
jako z něho jak jinak.
Je to čipera svých snů a dnů,
já přesto nevím jak dál.
Jsem smutná a mladá,
ale přesto musím jít dál.
Odmítla jsem ho,
však pro něho zklamání.
Že šanci nedostal ani maliko,
nedostal ani víc.
Proč se teď trápí,
a mě to trápí taky.
Nemohu mu pomoci,
jak bych chtěla taky.
Uvědomu ji si že ho chci zpět,
ale už to nejde.
Chci být sním ale nevím co mám dělat,
jsem mátoha a nic mi nejde.
Tak snad se to vyřeší brzo,
a bude nám líp.
Hlavně mě a mému srdci,
které je na tom hůř.